Někteří lidé nemuseli vědět a jiní už raději rychle zapomněli, jakým způsobem vznikla a dostala se do problémů Rodinná záložna Moravské Budějovice a v současnosti její zejm. tzv. pasivní členové nemusejí znát všechny příčiny a detaily problému se svým členstvím a jeho řešením, příp. pravděpodobné varianty dalšího vývoje záložny. Seriál tří příspěvků o Rodinné záložně je určen všem, které problematika ekonomického růstu a pádu jedné z největších českých záložen zajímá. V prvním příspěvku přiblížíme vývoj záložny pod vedením ing. Milana Oczadlého od založení záložny a její propojené finanční skupiny do odvolání jeho managementu ze všech funkcí na shromáždění delegátů 26.2. 2000.

Rodinná záložna byla založena v prosinci 1995 z iniciativy ing. Milana Oczadlého a Libora Kochrdy vlastnících Společnost finančních poradců, a.s. (SFP), Monte, s.r.o. a řadu dalších firem. Spoluzakladateli se stali desítky dealerů SFP pod vidinou budoucích provizí i řada lidí, kteří věřili ideálu prvorepublikových kampeliček. Ing. Milan Oczadlý byl od počátku předsedou představenstva a generálním ředitelem záložny a zpočátku i spolu s Liborem Kochrdou pevně personálně propojovali své soukromé firmy se záložnou. Záložně např. po léta SFP a její dealerská síť získávala vkladatele a Monte vedla účetnictví. Rozvoj záložny spojený se značnými náklady nebyl pouze z členského vkladu 2.000,- Kč a zápisného 1.500,- Kč hrazených ihned při vstupu každým členem možný, zde v počátcích pomohly firmy SFP a Monte. Takto byla v roce 1996 vybudována na Moravě a v Praze základní síť poboček.

Po prvních krůčcích záložny se však přístup ing. Oczadlého a jeho firem změnil, za poskytované služby si nechaly od záložny platit značné částky, mnohdy smluvně odvozené procentem z vkladů záložny. Např. od ledna 1997 vyplácela záložna firmě SFP měsíčně z objemu vkladů dříve získaných vkladatelů trvale smluvní odměnu–rentu počítanou procentem z objemu vkladů záložny. Též od ledna 1997 bylo též v praxi zavedeno tzv. pasivní členství, podle kterého zájemce podepsal členskou přihlášku se “zápisným” 100,- Kč, aniž uhradil členský vklad nebo vstupní vklad (dle obchodního zákoníku část členského vkladu určená stanovami povinně hrazená při vstupu člena – ve stanovách záložny však nebyl uveden). V přihlášce se pasivní člen pouze zavazoval, že členský vklad a zápisné uhradí do tří let. Uvedené okolnosti způsobily v letech 1997–99 růst vkladů záložny z 16 mil. Kč až na 1.750 mil. Kč. Zejm. během prvního pololetí roku 1999 záložna získala nové vklady ve výši jedné miliardy Kč.

Mnohá šetření kontrolní komise, kontrol Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami (Úřad), auditorů účetnictví, auditorů právních vztahů a později i nucené správy ověřovala, že záložna nebyla s úmyslem ji “vytunelovat” již založena. Dlouhotrvající obrovský a relativně snadný růst vkladů však umožnil ing. Oczadlému & spol., tj. skupině bezvýrazných i všehoschopných “managerů”, kterými se záměrně obklopoval, aby v záložně postupně ve stále větším rozsahu prováděli podnikatelskou činnost podle svých představ. Zde je třeba připomenout, že až na několik výjimek představoval ing. Oczadlý u naprosté většiny zaměstnanců (jako generální ředitel plnil výlučnou funkci zaměstnavatele) a smluvních spolupracovníků záložny přirozenou nebo vynucenou autoritu, kterou teprve po jeho odchodu někteří nazvali kultem ing. Oczadlého. Tím chceme říci, že veškeré významnější a všechny nestandardní obchody se děly se schválením nebo tichým souhlasem ing. Oczadlého, i když ne všechny osobně podepisoval.

Aby záložna vydělala na úroky vyplácené z vkladů ve výši 4-7% nad úrovní bankovních sazeb, podstupovala se svěřenými prostředky neúměrně rizikové operace. Poskytovala značné úvěry dostatečně neprověřeným podnikatelům (v rozporu se zákonem dokonce i několika právnickým osobám), např. 11 největších úvěrů představuje v úhrnu 220 mil. Kč, které nejsou spláceny. Tyto úvěrové smlouvy podepsal vždy ing. Oczadlý buď s místopředsedou představenstva ing. Petrem Žitníkem nebo s různými vedoucími úvěrového odd. Záložna dále v roce 1997-98 riskantně investovala do opčních smluv v souvislosti s cennými papíry, za nereálné ceny nakupovala v roce 1998-99 často problematické nemovitosti (někdy i v rozporu se zákonem). Závažným porušením pravidel likvidity a obezřetnosti podnikání bylo provádění dlouhodobých investic z krátkodobě získaných vkladů, tj. vkládání prostředků do základního jmění 11 ovládaných společností a zejm. v květnu-září 1999 nákup 34% akcií Doprastavu Bratislava za 421 mil. Kč (vypořádání a vyjasnění podezření kolem této “investice” není dodnes dořešeno – kupní cena byla 2x až 3x nadhodnocena).

Ne všechny skutečnosti související s uzavřenými obchody byly promítány do účetnictví, některé nákladové položky nebyly “ze zapomnětlivosti” do účetnictví zaváděny (oprávky) nebo byly záměrně podhodnocovány (opravné položky k úvěrům). Na druhou stranu výnosy byly nadhodnocovány nestandardními obchody (přemrštěné nájmy, opční prémie), to vše v letech 1996-98 i za asistence tehdejšího auditora účetnictví, který každoročně dával bleskové výroky “bez výhrad”.

Přes uvedená fakta o schopnostech tehdejšího managementu byly zejm. v roce 1999 provedeny i některé obchody poškozující záložnu o desítky milionů Kč ve prospěch firem ing. Oczadlého nebo jiných podnikatelů. V lednu 1999 prodali ing. Oczadlý, Libor Kochrda a jejich Monte, s.r.o. záložně veškeré akcie společnosti Credit Com, a.s. podložené majetkem 14,3 mil. Kč za kupní cenu 28,9 mil. Kč. Než byly vkladatelům od 8.11. 1999 pro ztrátu likvidity záložny rozhodnutím Úřadu uzavřeny kasičky, tj. možnost vybírat vklady, nechal ing. Oczadlý z posledních hotových peněz záložny přednostně uhradit milionové závazky k firmám, v nichž měl osobní majetkový podíl (SFP, Monte aj.) a to i závazky dosud nesplatné. Vybraným úvěrovým dlužníkům byly v posledních dnech před uvedeným zastavením výběrů vkladů dodatkem upraveny úvěrové smlouvy jednostranně značně znevýhodňující záložnu.

“Vyznamenali se” i další vedoucí pracovníci. Mgr. Petr Krabec uzavřel v říjnu 1999 jménem dcery záložny RZ Reality, a.s., jíž byl předsedou představenstva, dohodu s jedním dlužníkem, ve které “započetl” pohledávku 20,8 mil. Kč se závazkem pouhých 33 tis. Kč, čímž RZ Reality a tím i záložna měla přijít o rozdíl přes 20 mil. Kč. Ing. Karel Teplý, místopředseda představenstva a finanční ředitel záložny, vyplatil po 8.11. 1999, odkdy platil zákaz Úřadu vybírat vklady, několika členům 4,3 mil. Kč jejich vkladů, zatímco ostatní vkladatelé své prostředky vybrat nemohli.

Ing. Oczadlý a řada jeho spolupracovníků byli odvoláni z představenstva záložny na shromáždění delegátů 26.2. 2000 a poté s nimi byl rozvázán pracovní poměr. Na špatné hospodaření záložny a později na uvedené a mnohé další majetkové operace upozorňovala mj. i kontrolní komise včetně jejích zpráv shromážděním delegátů konaným 28.8. 1999 a 26.2. 2000 a hodnocení příčin krize likvidity ze dne 20.11. 1999. Řada podezřelých majetkových operací byla vysvětlována členům již na přípravných schůzích v březnu-květnu 2000 a od dubna do současnosti byla předmětem podání již cca dvaceti trestních oznámení a žalob, které jsou šetřeny příslušnými státními orgány, dány na vědomí Úřadu a ministerstvu financí.

Ing. Jiří Hromada, správce nucené správy RNDr. Miloš Milostný, předseda kontrolní komise